Jak vznikly názvy pramenů

Nejslavnější pramen – Křížový – se původně nazýval Slaný podle slané chuti, stejně se však i říkalo Ferdinandovu prameni. Když v roce 1749 postavil tepelský lékárník Damián Schulz vysoký kříž z tesaných trámů v blízkosti Slaného pramene a vývěr obroubil kamennými kvádry, začalo se prameni říkat Křížový. Jména tří pramenů poprvé čteme v Zauschnerově knížce z roku 1766 – Křížový, Ambrožův a Mariin. Ambrožův byl nazván podle osvíceného opata Jeronyma Ambrože, který usiloval o zpřístupnění těchto zdrojů nemocným lidem. Býval a je taky nazýván pramenem Lásky. Svým vysokým obsahem železa léčil kdysi chudokrevnost, bledničku a zbarvoval tváře do růžova. Název Mariina pramene pochází od zde kdysi visícího mariánského obrazu.







Ferdinandovy prameny, jichž je dnes šest, tvořily původně jediný pramen, nazývaný Slaný nebo Úšovický. Na návrh Reitenbergera byl pramen roku 1819 nazván Kolovratův, ale místodržící Kolovrat si této pocty nepřál a navrhl název Karlův na počest opata. Nakonec byl pramen pojmenován podle krále Ferdinanda, který se o něm poprvé zmiňuje v dochovaném spise z roku 1528.










Karolinin pramen, vyvěrající pod bývalou kolonádou pod kostelem, dostal při objevu v roce 1809 jméno Nový. V roce 1817 byl zastřešen kopulí s osmi korintskými sloupy a nazván na počest manželky tehdejšího císaře Františka I. – Karoliny Augusty. Na stropě kopule byly tehdy vymalovány malířem Fuchsem císařské postavy. Asi se příliš nevydařily, protože byly záhy přemalovány. Pod tuto kopuli byl vyveden v roce 1870 potrubím z Úšovic nejprve Ferdinandův pramen a v roce 1912 také Rudolfův pramen, kdežto Karolinin pramen se dostal pouze ke koupelím do Nových Lázní. Dnes je znovu zpřístupněn v pitné hale.

Rudolfův pramen vyvěral v lukách v Úšovicích jako Luční. Majitel louky, úšovický sedlák si postavil hlavu a odpíral klášteru prodat pozemek i za násobek ceny, aniž by sám s pramenem něco dělal. Klášter nakonec koupil sousední pozemek a vrtem pramen stáhl. V roce 1902 byl Rudolfův pramen nově zachycen a připojena k němu řada menších pramenů z okolí. Nazván byl dobově podle korunního prince a čekatele na trůn po Františku Josefu I. – Rudolfa (1858 – 1889).

Lesní pramen byl znám odnepaměti a již v roce 1683 je uváděn na plánku krajiny pod názvem Schneidsaeuerling. Po vzniku lázní se mu říkalo Větrový či Aeolský, protože prý působil mírné nadýmání. Až při úpravách okolí v letech 1827 – 1828 dostal jméno Lesní.

Pod dnešním domem obuvi (Baťa) v parku vytékaly prameny, objevené roku 1873. Alexandřin pramen nesl jméno podle zdejšího slavného hosta Alexandry Meklenburské a Alfrédův podle tepelského opata Alfréda Clementso, za jehož působení byl jímán.

V Pottově údolí pramení Prelátův pramen, který uváděl dr. Nehr jako pramen Potta. Název Prelátův je zde až od z roku 1902, kdy byly prameny získány za preláta dr. Helmera klášterem. Další později jímané prameny v Pottově údolí mají už názvy moderní Alfa, Beta, Gama, Delta a pouze Putzův a Schimerův jsou zřejmě nazvány podle osob, které je jímaly nebo objevily při vrtech.

Pramen Hamelika byl v minulosti nazván podle vrchu, na jehož svahu vyvěrá. Hamelika je nejstarší známý český pomístní název (Homolka) v lázeňské čtvrti, přežívající ze středověku.

Prameny Ústředních lázní byly navrtány v roce 1930 a nazvány podle místa, kde se nacházejí.

Balbínův pramen se původně jmenoval Rašeliništní, protože vyvěral na rašeliništi. Po válce dostal příhodné označení podle Balbína, který před více než 300 lety ve svém vlastivědném díle popisoval zdejší kyselky.

Farská kyselka leží v hlubokém lese za Nimrodem a její staré jméno připomíná, že se nacházela ve zdejším farním lese.

Medvědí pramen vyvěral ještě před válkou z vykotlaného pařezu a od té doby jeho vývěr mnohokrát změnil sílu. Jeho název nemá romantický základ jako jiné kyselky v sousedních lesích – Vlčí, Liščí, Jezevčí. Tento kus lesa se jmenoval ve středověku Medvědí doupata a pravděpodobně tu medvědi přebývali. Roku 1698 byl zastřelen poslední na kynžvartském panství. Starý je také název kyselky

Antonínův pramen v úšovickém pavilónu dostal jméno později. V roce 1790 byl postaven kostel sv. Antonína z Padovy v Úšovicích a jeho jméno se přeneslo na pramen, který sem byl doveden za první republiky z výše položeného lesa.

Řada pramenů zanikla. Býval tu např. Jateční pramen, Hamrnický pramen a také Drátenický pramen, snad totožný s tím, který byl znovuobjeven před několika lety za garážemi na Chebské třídě a nazván Barbora.