Povrchové vody Slavkovského lesa představují základní přírodní zdroj podmiňující spolu s půdou a ovzduším veškerý život. Kromě těchto biologických funkcí nelze opomenout ani jejich krajinotvornou hodnotu. Vnímavý pozorovatel tak může spatřit klidné, zamyšlené hladiny rybníků v okolí Kladské, které svým hnědočerveným zákalem prozrazují zadržení vod z vrchovištních rašeliništ; pohodu opaleskujících drobných vodních ploch Tepelska, v nichž se zrcadlí prastará kulturní krajina a rozlehlé stříbřité údolní nádrže pod Podhorním vrchem a na Lomnickém potoce. Tento hluboký prožitek krajinné scenérie jedinečně umocní protiklad dynamiky šumících bystřin, potoků a říček. Vznik a vývoj vodních toků jevýsledkem dlouhodobého historického procesu, v jehož průběhu byl povrch Země vytvořen tektonickými pohyby zemské kůry a postupně modelován erozní činností tekoucí vody z dešťů nebo tajících ledovců. Tímto procesem byl přeměněn původní, náhodně členěný zemský reliéf v navzájem oddělená sběmá území, neboli povodí. Odtoky srážkových vod v nich vytvořily a stále znásobují protékající vodu, která se ze svahů Slavkovského lesa postupně dostává do tzv. říčních sítí vyššího řádu, tedy do povodí řeky Ohře a Berounky. Hydrologicky patří Slavkovský les převážně do povodí řeky Ohře. Zde je hlavním odvodňujícím a zároveň i jakýmsi pro CHKO symbolickým tokem říčka Teplá. Pramení v rozsáhlých mokřadech na náhorní plošině severozápadně od Mariánských Lázní. Zhruba po deseti kilometrech opouští hranice oblasti, naplní soustavu rybníků u Tepelského kláštera, aby se opět vrátila a relativně mělkým údolím volně meandrovala k soutoku s Pramenským potokem (sbírá vodu z pohledu ucelenosti přírodovědných hodnot v ochranářsky nejcennějších územích). Zde se zarezává do divokého skalnatého kaňonu přírodní rezervace Údolí Teplé. Na soutoku s Otročínským potokem mohutní, protéká pod bečovským hradem a odtud si už jako důstojná říčka razí cestu přes březovskou údolní nádrž do Karlových Varů, kde se spojí s vlastní řekou Ohří. Řeka Ohře vstupuje v působivém údolí do oblasti pouze na severním okraji mezi Loktem a Doubím, přičemž protéká pod žulovým defilé Svatošských skal. Ohře ze Slavkovského lesa přijímá z významnějších potoků ještě Velkou a Malou Libavu, Lobezský potok a Stoku.
Z jihovýchodních úbočí Slavkovského lesa od Lázní Kynžvartu směrem k Mariánským Lázním, dále z jižních svahů Podhorního vrchu odtéká voda do údolí Kosího potoka, který je součástí říční sítě řeky Berounky. Kosí potok se dostává do styku s chráněnou oblastí jenom nepatrně v jejím jižním cípu. Zde se pod Lazurovým vrchem pravoúhle zařezává do terénu a v překrásných volných meandrech pokračuje do Michalových Hor a opět naši oblast opouští.
Člověk od nepaměti vodu v tomto kraji využíval. Na vodních tocích, a to i těch menších, nacházíme zbytky náhonů bývalých mlýnů, hamrů, pil. Převážná většina z těchto staveb dosloužila a jejich obnova v dnešních podmínkách je nereálná. Současná módní vlna, výstavba malých vodních elektráren, je záměrem pro život vodních organismů ne vždy příznivým. Často jsme označováni za kategorické odpůrce “čistých hydroenergetických” zdrojů. Jedná se o neobjektivní a nekvalifikované hodnocení. V dřívějších dobách uživatelé vodní energie odebírali vodu převážně fakultativním způsobem, tedy nešlo o nepřetržitý provoz. Majitel elektrárny má jediný, ziskem motivovaný zájem o trvalý maximální odběr. Právě ten je nejčastějším momentem nedorozumění se správou oblasti. V naší praxi malé vodní elektrárny dogmaticky neodmítáme, snažíme se pouze zaručit normální životní podmínky pro organismy vázané na vodní prostředí. Tento požadavek samozřejmě limituje provoz celé technologie a k časbé nelibosti majitelů i jeho konečnou ziskovost. Zisk však nemůže být solidním argumentem proti logickému principu zachování přírodní rovnováhy, která má přímou souvislost s jakostí vody.
Dalším, pro naši oblast specifickým využitím přírodních toků, je historické hornictví. Rozvoj báňské činnosti v Horním Slavkově a okolí si vyžádal nutnost zajištění dostatku vody pro úpravárenské a hutní práce. Dosavadní toky nedostačovaly a proto je bylo třeba posílit vodou z větších vzdáleností. Od XV. století tak postupně vznikají ojedinělá díla lidských rukou, Dlouhá a Puškařovská stoka. Z Puškařovské stoky odvádějící vody z Komářích rybníků po úbočí vrchu Špičák se do dneška dochovaly pouze fragmenty, z nichž úvodní část pod Komářimi rybníky je po opravě korita stále plně funkční. Unikátem přesahujícím regionální význam je Dlouhá stoka, která již staletí přivádí vodu z Kladské do Krásna. Předmětné vodní dílo svým rozsahem, technickým řešením, zachovalostí i začleněním do krajiny představuje jedinečnou technickou památku a zároveň i ilustrativní doklad houževnatosti a mistrné dovednosti našich předků.
Rybníky vznikaly ve Slavkovském lese zejména za účelem chovu ryb buď ojediněle, nebo v celých soustavách. Rybníkářství bylo důležitým článkem feudálního hospodářství. Společně s feudály i církev (tepelští premonstráti) zakládala rybníky, aby co nejvýhodněji využila své pozemkové vlastnictví. Budovali je především na pozemcích málo vhodných pro zemědělskou výrobu. Často se snažili pomocí rybníků odvést přebytečnou vodu z okolních pozemků a zároveň využívali retenční funkce nádrží k ochraně proti povodním. Hlavní rozvoj rybníkářství byl v 15. až 17. století, kdy se ryby staly nejčastějším pokrmem. Od té doby dochází k postupnému úbytku vodních ploch. Nejvíce se tak děje v tomto století po II. světové válce. Znovuobnovování zaniklých rybníků jednoznačně podporujeme. Jde o činnost pro naši oblast přínosnou jak z pohledu hydrologického (zadržení vody), tak i biologického (vhodný biotop vodních živočichů a rostlin).
Samostatnou kapitolou je výstavba údolních nádrží. Fenomen, jenž vstoupil do krajiny až v posledním století. Na horním toku řeky Teplé vzniklo na místě starých klášterních rybníků vodní dílo Podhora, zásobující pitnou vodou Mariánské Lázně. Nad Březovou zadržuje údolní nádrž znovu vody Teplé a chrání Karlovy Vary před povodněmi, které dříve lázeňské město často pustošily. Jako rezervoár pitné vody pro Karlovarsko zatopila Stanovická přehrada romantické skalnaté údolí Lomnického a Dražovského potoka. Zaniklou obec Krásná Lípa ukryla nádrž na Velké Libavě, aby dodávala vodu odstrašujícímu monumentu socialistické epochy, obci Rovná. Nad Mariánskými Lázněmi na Kamenném potoce stojí první sypaná přehradní hráz v tehdejším Rakousko-Uhersku, jako další zdroj pitné vody, tentokrát opět pro Mariánské Lázně. To jsou vodní nádrže zachycující mohutné objemy vody, nádrže, které již srostly s krajinou a v zásadě jsou pro dnešní osídlení Slavkovského lesa životně důležité.
Ideální čistá voda se prakticky v přírodě nevyskytuje. Za ideální přírodní vodu lze proto považovat vodu vhod-ně mineralizovanou, tedy vlastně znečištěnou. Toto znečištění musí být jen v určitém koncentračním rozmezí, aby měla potřebnou biologickou hodnotu. Zajištění kvalitní vody všemi dostupnými technickými a legislativními prostředky považujeme za primární úkol. Lze ho rozdělit na problematiku zabezpečení přímých, tzv. bodových zdrojů znečištění, dále problematiku plošných smyvů z intenzivně zemědělsky obhospodařovaných ploch a je nutno počítat i se znečištěním atmosféry z antropogenních zdrojů, které s sebou nese zhoršenou jakost srážek s možným důsledkem vážného ovlivnění kvality povrchových vod.
“Bez vody není života.” Úsloví, jež asi nejlépe vystihuje naše upřímné snahy chránit potoky, řeky a nádrže Slavkovského lesa, tuto základní podmínku zdravé existence člověka.
Oblast Slavkovského lesa je již po mnoho staletí známá svými rudnými ložisky. Již 800 let se zde těží rudy hornickými díly; predtím se zde již dlouhou dobu rudy rýžovaly. Z toho vyplývá, že v oblasti je velké množství podzemních prostor, v některých případech historicky velmi cenných. Bohužel, valná většina těchto prostor zůstává zatím neznámá a jejich průběh je většinou odhadován jen podle projevů na povrchu – odvalů, pinek, zavalených ústí štol apod.
Území dnešního Slavkovského lesa pokrýval v minulosti souvislý prales, nazývaný, jako ostatně všechny lesy při hranici země, “pomezní hvozd”, německy Markwald, latinsky “silva liminaris”. V 9. - 10. století začínají na toto území od západu a zejména od východu proti toku Ohře pronikat Slované. Lesním masivem prostupují důležité kupecké a zemské cesty a ve l2. - 13. století je zakládána řada významných hradů. V roce 1193 byl založen klášter Teplá, který se významně podílel na dalším vývoji oblasti. Počátkem 13. století začíná německá kolonizace území, které ale v počát-cích předcházelo osídlování českými kolonisty. Od konce 12. století začal rozvoj důlní činnosti a tato tvoří po řadu století významný faktor, ovlivňující stav a rozlohu lesů. S následným zakládáním horních měst a vznikem nových osad v centrální oblasti Slavkovského lesa přichází počátky vyčerpávání lesa, které v závislosti na těžbě rud postihuje i nejodlehlejší lesní části. Dochází ke snižování lesnatosti území a v mnoha lesních tratích k rozvrácení přirozných lesů. V této souvislosti je třeba uvést několik údajů, které se vztahují k vývoji druhové skladby lesních porostů. Zastoupení dřevin je odvozeno z pylových analýz provedených ze vzorků rašelin. Před 10 000 lety převládala v naší oblasti borovice a bříza, potom následuje období smíšených dubových lesů s lískou a lípou. Před 6000 lety dochází se změnou klimatu k nástupu smrku s postupným prosazováním jedle i buku a zároveň klesá zastoupení borovice. Do 10. století n. l. je druhová skladba lesů následující: cca 30 % jedle, 20 % smrk, 20 % buk; 25 % borovice zastoupená na rašelinných stanovištích borovicí blatkou a na suchých lokalitách a serpentinitech borovicí lesní, zbývajících 5 % připadá na dřeviny přimíšené ( jasan, dub, javor klen, olše, bříza, osika atd. ). Zastoupení jednotlivých druhů je proměnné v závislosti na nadmořské výšce, hladině vody a v půdních horizontech a trofnosti stanovišť. S již uváděnou těžbou rud ( cín, ale i stříbro ) souviselo v polovině l6. století zřízení montánních reservovaných lesů nazývaných též Císařským lesem, jež tvořily více než 300 let zvláštní účelovou a správní jednotku na výměře cca 10 000 ha sloužící potřebě důlní činnosti. Zároveň do doby prodeje těchto lesů zde náleželo právo myslivosti panovníkovi. O bohatství zvěře v lesích svědčí údaj z roku 1399, kdy je povoleno Bečovským v panských lesích lovit medvědy, kance rysy, kuny, lišky a omezeně veverky. Ve Ferdinandově mandátu z rok 1563 i Maxmiliánově instrukci z 11. srpna 1572 se již zakazuje měšťanům horních měst, horníkům a dělníkům lov zvěře. Zároveň tyto listiny nařizují chránit zvěř vysokou a černou v jejích stanovištích. Další zprávy o myslivosti v montánních lesích jsou k dispozici až z poloviny 19. století, kdy v roce 1844 jsou např. v polesí Kladská udávány následující stavy zvěře: 4 jeleni, 5 laní, 4 kolouši, 19 srnců, 14 srn, 12 srnčat, 32 zajíců, 7 tetřevích kohoutů, 13 tetřevích slepic a 37 tetřívků. Dále se vyskytovali jeřábci, sluky, bekasiny a divoké kachny. V ostatním území stavy zvěře ve volných honitbách kolísaly podle toho, zda se jednalo o honitby vlastní nebo propachtované. Velké šelmy ( medvěd, vlk, rys a divoká kočka) byly ve Slavkovském lese vyhubeny do poloviny 18. století. První pokusy o majetkovou a odbornou správu lesů najdeme v souvislost s funkcí lesů reservovaných v Generálním mandátu Ferdinanda I. z roku 1563, který už v té době řeší i ochranu lesa. V návaznosti jsou pro lesní personál vydávány další pokyny obsahující jednoduché hospodářské předpisy, povinnosti různých způsobů přirozené a umělé obnovy lesa a povinnost jeho ochrany. I přes uvedená opatření je po provedených prohlídkách lesů v létech 1795 - 1806 konstatován špatný stav pasek a znovu zdůrazněna povinnost obnovy starých pasek síjemi a nutnost za tímto účelem sbírat co nejvíce semene lesních dřevin a zároveň připravovat lesní půdu pro přirozenou obnovu lesa ( proorávání a prokopávání pasek, polaření). Od této doby lze na některých lesních držbách alespoň orientačně sledovat provenienci používaných semen a sazenic lesních dřevin. Z dostupných údajů vyplývá, že do konce 18. století bylo používáno pro obnovu zřejmě osivo místní provenience (původu). S koncem 18. století dochází k výraznému útlumu těžby a úpravy rud, klesá spotřeba důlního dříví, ale lesy nadále trpí nešetrnou těžbou stromů, pastvou dobytka, hrabáním steliva, vyvětvováním a zanedbatelný není ani vliv hmyzích škůdců. Z archivních dokladů je zřejmé, že kvalitní a hmotné porosty již existovaly pouze v odlehlých částech polesí Kladská, Kynžvart a Vranov. V této souvislosti je v roce 1818 upozorňováno na přetrvávající význam vodního díla Dlouhá stoka pro plavení dřeva z těchto odlehlých lesních celků. Zároveň je upozorňováno na existenci rozlehlých a hlubokých rašelinišť ve zmiňovaných polesích a nutnost jejich odvodnění a případně těžby borek. Do začátku 19. století jsou lesní celky z hlediska lesnického popsány velmi stručně a schematicky. První systematický popis lesů a jejich zařízení, spolu s dokonalejší odbornou správou, začíná až ve dvacátých letech 19. století. Nové období lesního hospodaření nastává roku 1865, kdy po předchozím zrušení Horního úřadu v Horním Slavkově dochází k rozprodeji zbytku montánních lesů na ploše 11 470 k. j. V souvislosti s tímto opatřením vznikla řada nových pozemkových držeb měst, obcí a došlo k vytvoření řady velkostatků, z nichž se na dalším vývoji lesního hospodářství a myslivosti v centru Slavkovského lesa projevil velkostatek Kladská, který zakoupil hrabě Schönburg-Waldenburg. Zde stojí za zmínku upozornit na popis panství z roku 1906, kde se uvádí, že na území velkostatku, které má vyměru asi 5000 ha, z toho 4703 ha lesů a pastvin, je průměrně 300 ks jelení zvěře, 250 ks srnčího a z pernaté zvěře tetřevi a tetřívci. Území tohoto majetku nebylo výrazně dotčeno ani pozemkovou reformou v první republice. Po roce 1880 byla část lesů v blízkosti Mariánských Lázní vyčleněna pro zajištění řádné funkce lázeňského místa a vznikl tím základ pozdějších lázeňských lesů.
období. Do vojenského výcvikového prostoru je začleněno cca 16 000 ha lesů, včetně v roce 1933 zřízené rezervace Kladské rašeliny. Plochový poměr dřevin v roce 1950 činil 90,46 % smrku, 7,58 % modřínu, 0,50 % buku, 0,19 % borovice, 0,19 % jedle a 0,94 % javor, jasan, jilm a ostatní tvrdé listnáče. Jehličnanů bylo celkem 98,48 % a listnáčů 1,57 %. Po definitivním zániku vojenského újezdu hospodaří v území Sdružené lesní a zemědělské provozy, které procházejí řadou reorganizací a změn názvů a postupně vzniká samostatný Lesní závod Kladská s. p., který je součástí Lesů České republiky. Mimo blíže popisovaného lesního hospodářského celku dochází i na území CHKO Slavkovský les k transformaci bývalých Státních lesů na Lesy České republiky a Lesní akciové společnosti, Lesní společnosti atd. Pro odbornou správu lesů byly vytvořeny jako součást Lesů ČR nové lesní správy a zřízeny revírnické úseky. Lesy na území CHKO Slavkovský les náleží do následujících lesních hospodářských celků: LHC Kladská, LHC Žlutice, LHC Teplá, LHC Lázeňské lesy Mariánské Lázně a LHC Lázeňské lesy Karlovy Vary. V rámci restitucí jsou v současné době navraceny lesní pozemky, na které se tato právní úprava vztahuje. Obnovují se a vznikají nové vlastnické vztahy k lesní půdě a na nově vzniklých větších pozemkových držbách jsou zřizovány samostatné lesní hospodářské celky. Současně se změnou majetkoprávních vztahů se změnil i výkon práva myslivosti, byly uznány nové honitby, stanoveny normované stavy zvěře a aktualizovány plány chovu a lovu zvěře. Vzhledem k tomu, že lesnatost Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les představuje 53 % z celkové výměry cca 640 km2, jsou lesní porosty nejvýznamnějším přírodním fenoménem, který ovlivňuje funkci a význam širokého okolí západočeských lázní. Proto bude zejména na vlastnících a uživatelích lesů, odborných lesních hospodářích, legislativních orgánech a státní správě záležet, kterým směrem se péče o les bude v tomto území ubírat a v jakém stavu lesy zanecháme příštím pokolením.
Nejcennější a nejvýznamnější přírodní prvky v krajině jsou vyhlašovány za zvláště chráněná území. Jedná se o místa, která svou činností většinou člověk ovlivnil, ale přesto si zachovala většinu znaků původní nedotčené přírody. (I zde ovšem existují výjimky - přírodní prvky závislé na pravidelném obhospodařování, např. pravidelně kosené louky). Kromě uchování těchto území pro potřeby vědeckého výzkumu je důležité vytvoření co nejúplnější soustavy schopné uchovat rozmanitost krajiny, popř. síť chráněných území v budoucnu využít jako genofondový zdroj pro obnovu porušené ekologické stability. 
bažinné (blatky) a typickými rostlinnými společenstvy horských vrchovišť. Rašeliniště jsou situována v centrální části CHKO Slavkovský les v okolí osady Kladská. Pro jednotlivá rašeliniště jsou používány názvy Tajga (cca 150 ha), Paterák (cca 94 ha), Lysina (cca 43 ha) a Malé rašeliniště (cca 7 ha). PR Smraďoch (katastrální území Mariánské Lázně, 8 ha) pokrývá v minulosti těžené lesní rašeliniště s vývěry minerálních vod a výrony plynů - tzv. mofety (sirovodík, oxid uhličitý). Pro veřejnost jsou přístupné pouze NPR Kladské rašeliny - část Tajga a PR Smraďoch, v obou případech po naučných stezkách.
Od roku 1993 jsou prováděny zásahy zajišťující další existenci těchto významných svědků minulosti. Omlazovací kúru již absolvovaly mj. památné stromy Jilm ve Vlkovicích (výjimečný exemplář s obvodem kmene 4,96 m, který dosud úspěšně odolává grafióze), Lípa ve Výškovicích (lípa velkolistá s obvodem kmene 5,46 m u zchátralé kapličky na místě zaniklé obce), Lípa u kostela v Kostelní Bříze (lípa velkolistá s obvodem kmene 6 m) nebo Bambasův dub (dub letní s obvodem kmene 4,55 m u bývalého zámečku Spiegel). Postupně přijdou na řadu i Lípy u Tabákového mlýna (dvě lípy velkolisté pod Lazurovým vrchem s obvody 4,54 m a 4,16 m), Rájovský javor (javor klen zmiňovaný již ve starých kronikách) a památné stromy v Kostelní Bříze (Lípy u Vondrů, Kleny v Kostelní Bříze).
Takovou kvalitativní mnohotvárnost lze jen těžko vysvětlit pouze odlišnými geologickými poměry. Hypotézy o vzniku těchto vod prodělaly dlouhý vývoj a dodnes jsou názory odborníků rozděleny. Na základě interpretace nových poznatků se domníváme, že v tomto směru nebyla dosud plně doceněna úloha hlubinných zlomů (deep fault tectonics). Poznatky o tektonickém rozčlenění fundamentu Českého masívu, získané zejména gravimetrickými a magnetickými měřeními, umožňují nový pohled i na problematiku geneze minerálních vod. 