Dějiny hospodářského dvora Kynžvart ...Pokoje a jejich vybavení .....Ceníky.... Rezervace - Objednávka - Dotaz

Hospodářské budovy existovaly již jako součást gotické tvrze. V roce 1595 přestavěl Christoph  von Zedwitz tvrz v renesačním stylu. Kolem roku 1670 nechal hrabě Philipp Emmerich von Metternich přestavět renesanční tvrz na  barokní zámek s mnoha hospodářskými budovami. V roce 1737 byla postavena panská hospoda.V nezměněném stavu zůstaly budovy barokního zámku a hospodářského dvora až do roku 1820.


       barokní zámek s hospodářskými budovami              barokní budova a chlévy        výkres panské hospody

       V roce 1820 se rozhodl kníže Clemens Metternich přestavět v klasicistním stylu barokní zámek a zámecký dvůr. Pozval Pietra Nobileho, aby tyto stavební práce uskutečnil. Nobile propůjčil novým budovám zámeckého dvora podobný styl, jaký použil na zámku. Skoro nezměněn zůstal tento stav až do roku 1945.

.








  ...........Metternich     P. Nobile     ....... sýpka 1900 /Speicher    ........... hospoda 1900/Gaststätte  zámek+dvůr 1928/Schloss+Hof            


                   Stav po zestátnění v roce  1945 a po hospodaření státního statku do roku 1990

V prosinci roku 2000 koupila od Města Lázně Kynžvart Zámecký dvůr a.s. SENZO. Jsme rádi, vážení hosté, že můžete osobně posoudit, jak se nám podařilo tento objekt zachránit a opravit. Věříme, že se u nás budete cítit stejně dobře, jako v létě roku 2003  kněžna Tatiana von Metternich spolu s knížetem Franzem von Metternich-Sandor, kteří byli velmi spokojeni s menu: zvěřinovou paštikou, zvěřinovým vývarem, křepelkami s listovým špenátem a horkými malinami s vanilkovou zmrzlinou.

Podrobněji :

Hospodářské příslušenství existovalo při kynžvartském zámku od počátku jeho existence a řídké zmínky o něm do poloviny 18. století jsou uvedeny ve výkladu o zámku. V inventářích z roku 1751 a 1757 jsou uvedeny při dvoře: stodola, sýpka, dům porybného, světnice vrátného, palírna, flusárna, kvelb na sýr, hospodářský a purkrabský kvelb, prádelna a panská hospoda, postavena roku 1737 a nově přestavěná po požáru roku 1782 (Vs L. Kynžvart fasc. 19, sign. II – IV B6). Všechny tyto objekty byly rozloženy mezi otevřeným koncem zámeckého nádvoří a dnešní velkou sýpkou na severozápadní straně dvora, jak ukazuje operát vojenského mapování z osmdesátých let 18. století a Ullmanova mapa panství z roku 1789.

Při přestavbě zámku v letech 1820 – 1839 shledal kníže Kliment Metternich bezprostřední sousedství hospodářského příslušenství nedůstojným knížecího sídla, a proto všechny jeho objekty na uvedené ploše nechal strhnout.

Nový dvůr nechal zbudovat na obdélném, uzavřeném půdoryse v dnešní poloze a situaci na jihovýchodněji položené louce, sevřené v pravém úhlu někdejšími rybníky Philo a Obecním. Tato louka byla již od konce 18. stolení postupně zastavována dřevěnými kůlnami, hrázděnými chlévy a sýpkami, jež bylo již od té doby postupně rušeny a vyklizovány ze zámeckých křídel. Kancléřova radikální řešení bylo vyvrcholením tohoto vývoje.

Soudní popis fideikomisních objektů,  roku 1860 po kancléřově úmrtí popisuje objekty dvora takto: „Hospodářský dvůr v zámeckém areálu 84 sáhy jižně od zámku zdvihá se na plošině k zámku spadajícího nádvoří. Náleží k němu i panský hostinec a byt kustoda knížecího muzea. Všechny objekty jsou k severu a západu ohraničeny zámeckým parkem, k východu mariánskolázeňskou silnicí a k jihu rybníkem Philo, jehož zadní sypaná hráz je vzdálena od krajní kůlny dvora jen 8 sáhů. Dva prostorné, nestejně velké dvorní prostory, navzájem i se silnicí spojené branami …. Umožňují nerušený a pohodlný provoz a svým pravoúhlým tvarem dovolují vedoucím hospodářským úředníkům rychlý přehled o činnosti personálu. Na severní straně čtyřúhelníku většího dvorního prostoru stojí po pravé straně nad zámkem panská hospoda, vlevo obydlí kustoda s přistavěnou stájí panských koní a mezi oběma je vsunuta sýpka zároveň s vozovnou panských kočárů, předstupující na 2 stopy a jakoby vyvýšena nad parkem. Její střední útvar je korunován frontonem s litinovým knížecím znakem v trojúhelníkovém poli. Od  obou krajů těchto tří, v jediný celek spojených objektů je velký dvůr ohraničen v přímém směru v délce 8 ? sáhu laťovými stěnami mezi zděnými pilíři s kamennými krycími deskami. Na obou stranách je uprostřed po jednou dostatečně širokém vjezdu bez vratových křídel… Na konci obou laťových stěn rozšiřuje se dvůr v pravém úhlu o 3 stopy solidními zdmi a od jejich konců v původním směru je na západní straně uzavřen ratejnou, kravínem a volským chlévem, na východní straně obydlím hospodářského úředníka, k němuž se přiřazuje ovčí chlév s bytem ovčáka a dále pak konírna hospodářského dvora. Na vnějších stranách obou těchto budov jsou v dalším  pokračování přiřazeny v menší šířce za volským chlévem bývalý krmník (Maststall), nyní přidělený k hospodě jako zájezdní stáj, a za hospodářskou konírnou na více oddílů rozdělený chlév drobného hospodářského zvířectva, nyní kůlna palivového dříví. Na jižní straně paralelně se severní sýpkou předstupuje do plochy velkého dvora na celou jeho šířku stodola a zároveň vozová kůlna. Mezi ní a krmníkem na jedné a chlévem drobného zvířectva na druhé straně vedou dvě zaklenuté, uzavíratelné brány do menšího dvorního prostoru.Zde je v prodloužení krmníku připojena k jeho průčelí palírna s příslušným bytem. Bezprostředně na zadní straně stodoly je kůlna na stelivo a pro ní rovnoběžně kůlna na postroje a nářadí. Pokud není malý dvůr uzavřen popsanými stavbami, je ohraničen laťovými stěnami mezi zděnými pilířky. Laťové brány vedou na silnici a k haltýři…

Položka 33:              Sýpka s panskou kočárovou kůlnou

Je zvenčí 12 sáhů dlouhá a 7 sáhů 2 stopy  široká, dvoupatrová z tvrdého materiálu na maltu a krytá šindelem. Před průčelím k zámku na prostorné příjezdové a odjezdové plošině vedou 4 kamenné předložené stupně, z to 3 se zalomením, dvoukřídlými dveřmi v kamenném ostění na schodiště, procházející všemi patry až na půdu a oddělené bedněním a podobnými dveřmi od všech prostor sýpky tak, že lze jít do libovolného patra, aniž by bylo nutné ostatní násypné podlahy otevírat.

V přízemí je světlá plocha budovy dělena podélnou dělící zdí na dvě poloviny, z nichž jen přední náleží sýpce. Druhá polovina do dvora obsahuje knížecí vozovou kůlnu s fošnovou podlahou a 3 bedněnými vjezdy, pícní komoru, spojenou křížovými dveřmi s knížecí konírnou, s prkennou podlahou a konečně spižírnu s cihelnou dlažkou a křížovými dveřmi do hospody. Všechny tři místnosti mají rákosové stropy a s výjimkou vozovny dvoukřídlové tabulkové okno. Násypné půdy v přízemí, prvním a druhém patře a půdním prostoru nad vazníky a hambalky jsou položeny prkny na celý čep a spojeny navzájem dřevěnými schodnicovými schody s prkennými stupni. Okna v patrech jsou zamřížována železem a drátem a mimo to opatřena zvenčí pevnými žaluziemi a uvnitř zavíratelnými okenicemi. Střešní okna jsou naopak pouze zasklená. Trámová vazby v patrech, jakož i střešní vazníky, jsou opatřeny středním podvlakem na dřevěných sloupech a šindelová valbová střecha na 12ti coulovém laťování je podepřena  stojatou vazbou. Stavba je dílem nejnovější doby a proto je v dobrém použitelném stavu.

Položka 34:                              Panská hospoda

Je zvenčí dlouhá 8 sáhů 4stopy a široká 6 sáhů 4 stopy, jednopatrová, z tvrdého materiálu na maltu, na třech stranách s hlavní římsou, se šindelovou valbovou střechou, přiléhající k sýpce a odvádějící srážkovou vodu plechovými žlaby s odpadními rourami do mimo probíhajícího kanálu. Přední průčelí k zámku vykazuje hlavní vchod se 4 předloženými kamennými stupni.

V přízemí i patře celkem 9, na bočním průčelí 4 a v zadním dvorním průčelí 10 zasklených okenních otvorů, z nichž v přízemí ve dvoře jsou zamřížované.V klenutém přízemí obsahuje hospoda kromě cihlami dlážděné vstupní síně tyto místnosti s prkennými podlahami: kuchyňský pokoj s křížovými dveřmi a sporákem se zděným nástavcem a 6 litinovými deskami, větší hostinský pokoj s křížovými dveřmi a hliněnými kamny a 2 vedlejší pokoje s křížovými dveřmi a bez topení. Vlevo při vstupu do síně vedou dvoukřídlé dveře k 17 kamenných stupňů hlubokému sklepu, klenutému a obyčejně dlážděnému kamenem, který s výjimkou schodů vniká pod přední prostor sýpky. Za klenutými schody se zděným vřetenem je se síní spojený záchod s cihelnou dlažbou a křížovými dveřmi, ze kterého lze otvorem bez dveří vstoupit do cihlami dlážděného prostoru pod schodištěm a schodištním odpočívadlem. Vpravo od schodů do sklepa vede 26 prkenných stupňů do orákosovaného patra s prkennými podlahami. Zde se kromě schodištní síně nacházejí do dvora obrácený velký pokoj s topením a 2 podobné kabinety, k rybníku obrácený 1 pokoj, dále schody na půdu a za nimi záchod s odpadem do kanálu vně budovy. Na půdu vedou 23 prkenné stupně. Půda je potřena lepenicí a rozdělena prkenným přístěnkem s uzavíratelnými dveřmi, kde je zřízena prostorná komora s prkennou podlahou na lepenici. Šindelová střecha se 2 kulatými zasklenými okny do dvora a 12 palců širokým latěním spočívá na stojaté stolici a přesazené vazbě (gewechselte Werksatz). Budova i vybavení jsou nové, v dobrém použitelném stavu.

Položka 35         Obydlí muzejního kustoda s panskou konírnou

Je z tvrdého materiálu na maltu, jednopatrové, se solidní římsou pod šindelovou valbovou střechou přesedá k sýpce s druhé strany. Na vnějšku je 8 sáhů 4 stopy dlouhé a 6 sáhů          4 stopy široké,  s opracovanými kamennými deskami obloženým soklem. Plechové žlaby a odpadní roury odvádějí střešní vodu do vnějšího kanálu.

V hlavním průčelí od zámku vedou 4 předložené kamenné stupně do cihlami dlážděné domovní síně, při níž je vlevo dvouramenné schodiště se dvěmi okny, vedle a za ní je chodba ke spižírně s osvětlením se schodiště. Obě místnosti s cihelnou dlažbou. Vpravo je čeledník, resp. kuchyňská místnost s prkennou podlahou, křížovými dveřmi, 3 dvoukřídlými okny do parku a se sporákem. Pod levým schodištním ramenem vede uzavíratelné schodiště do 18 kamenných stupňů hlubokého sklepa s kamennou klenbou, rozděleného dělící zdí na dva prostory, s přírodní podlahou, ležícího pod sousedící sýpkou.

Přízemí je celé zaklenuté, patro orákosované. Za čelední místností a chodbou nachází se ze dvora dvoukřídlými dveřmi přístupná a 5 dvoukřídlými okny otevřená stáj pro 10 koní s kamennými žlaby a železnými koši na seno. Její podlaha je vyložena celými dřevy. K ní náleží při sýpce popsaná, křížovými dveřmi přístupná krmivová a postrojová komora. Patro, přístupné po 26 prkenných stupních, obsahuje kromě schodišťového útvaru a síně 3 vytápěné pokoje s kabinetem a záchod, z nichž nárožní k zámku má 2, nárožní do dvora 3, střední do dvora 2 a kabinet 1 dvoukřídlé okno. Všechny místnosti mají prkenné podlahy a jsou navzájem i se síní spojeny křížovými dveřmi. Půda, přístupná schodištěm s dveřmi a 23 stupni, je celá pokryta prkny na lepenici a prkenným bednění rozdělena na dvě nestejné komory s jednokřídlými dveřmi. Ve střeše je do dvora provedeno 1 střešní okno a 1 mědí pobité padací dveře pro zajištění světla při fyzikálních pokusech. Šindelová střecha s 12ti palců širokým latěním na krokvích, spočívá na stojaté stolici. Všechny části jsou zachované v dobrém stavu.

Položka 36:    Obydlí hospodářského úředníka s ovčínem a konírnou

Je přízemní, ve všech částech stejně vysoká stavba z kamene a cihel na maltu. Nad obíhající římsou je šindelová valbová střecha. Stavba je široká 6 sáhů 4 stopy( 11,85 m ), dlouhá 37 sáhů 4 stopy (66,97 m), z čehož připadá 10 sáhů 5 stop ( 19,26 m) na byt úředníka, 16 sáhů (28,45 m) na ovčín a 10 sáhů 5 stop (19,26 m)na konírnu.

Obydlí leží v severní části a má ze dvora dvoukřídlé vstupní dveře s polokruhových nadsvětlíkem a 4 půlkruhem zaklenutá okna,na bočním průčelí 2 a k silnici opět 4 stejně upravená okna a 1 pouze půlkruhové. K silnici jsou okna zamřížovaná, všechna okna mají žaluzie. Obydlí tvoří klenutá síň, dlážděná opracovanými kamennými deskami, vpravo 3 vytápěné pokoje s klenutou otevřenou alkovnou, kuchyňská místnost s vestavěným uzavíratelným topeništěm (Heitzvorlage) a s úplným sporákem s hliněným nástavcem, posléze klenutá spižírna s cihelnou dlažbou. Nalevo je pak hostinský a dětský pokoj, oba vytápěné, dále malá klenutá kuchyně s cihelnou dlažbou a oknem do síně. Konečně za schody umístěný klenutý, cihlami dlážděný záchod a v suterénu 2 uzavíratelné sklepy s předprostorem, dlážděné kamenem a cihlami. Všechny obytné místnosti mají rákosové stropy a prkenné podlahy a jsou navzájem i se síní spojeny křížovými dveřmi. Hostinský a dětský pokoj mají zevnitř zavíratelné špaletové okenice,

Vzadu v síni vede jednoramenné, podklenuté zavřené schodiště s 22 stupni nad sklepením na půdu, jež je od půdy ovčína oddělena požárním štítem a rozdělena na dvě nestejné komory s předprostorem z nichž jedna je o 5 stupňů výše s prkennou podlahou,druhá s předprostorem níže, s cihelnou dlažbou. Dvojitá šindelová střecha spočívá na krokvích s ležatou prahovou stolicí a přesazenou vazbou.

Ovčín, navazující na předešlé obydlí, představuje prostor pro 300 kusů ovcí, je zaklenut pasy a plackami a má kromě dvou protilehlých dvoukřídlých dveří s půlkruhovými nadsvětlíky 10 polokruhových oken s vnějšími žaluziemi

Následující byt ovčáka se skládá z klenuté obytné světnice, přístupné jednokřídlými dveřmi přímo z ovčího chléva, s prkennou podlahou, sporákem a s polokruhovým tabulkovým oknem s žaluziemi, dále pak z klenuté spižírny s s otevřeným topeništěm a letním ohništěm, s cihelnou dlažbou, jednokřídlými dveřmi a polokruhovým tabulkovým oken se žaluziemi.

Hospodářská konírna je klenutá, položená celými dřevy s kamennými žlaby, jeslemi, přepážkami a sloupky pro 12 koní. Má dvoukřídlé bedněné dveře s půlkruhovým nadsvětlíkem a 5 půlkruhových oken se žaluziemi. Následuje příslušná krmivová a postrojová komora, rovněž klenutá, s prkennou podlahou, s jednokřídlými dveřmi ze stáje. Má jednou půlkruhové a jedno celé, půlkruhem zaklenuté okno se žaluziemi. Půda nad ovčínem a konírnou má prkennou podlahu a 3 pod římsou zřízená seníková dvířka, přístupná ze dvora po žebříku. Šindelová střecha s dvanáctipalcovými rozestupy latí spočívá i zde na krokvích s ležatou prahovou stolicí. Celá stavba je v dobrém použitelném stavu.

Položka 37: Šafářův byt s kravínem a volskou stájí a s vojenskými

                    ubytovnami 

Jedná se o přízemní stavbu z kamene a cihel na maltu, s článkovanou hlavní římsou pod šindelovou valbovou střechou. Má vnější délku 37 sáhů 4 stopy (66,97 m) a šířku 6 sáhů 4 stopy ( 11,85 m) a je až na dvě orákosované místnosti celá klenutá.

V severní části vedou dvoukřídlé bedněné vstupní dveře s nadsvětlíkem do cihlami dlážděné síně s vestavěnými schody do sklepa a na půdu. Vpravo od síně se nachází vojenský byt, sestávající z kuchyňského pokoje se sporákem a ze dvou vytápěných pokojů, z nichž jeden spolu s kuchyňským pokojem má rákosový strop. Všechny mají prkenné podlahy a jsou navzájem a se síní spojeny křížovými dveřmi. Mají 4 celá, čtyřkřídlá okna s polokruhovými záklenky a žaluzie. K tomuto obydlí náleží ještě vlevo od síně křížovými dveřmi přístupná kuchyně s cihelnou podlahou a pecí, nad kterou je kouřový plášť.

Za přízemní síní následuje ratejna s cihelnou dlažbou, dvěma křížovými dveřmi, jedním dvoukřídlým oknem a žaluziemi a s hliněnými polévanými kamny. Dále následuje šafářova světnice s prkennou podlahou, křížovými dveřmi, jedním dvoukřídlým dvojitým oknem se žaluziemi a se sporákem se zděným nástavcem. Dále šafářova vedlejší světnice, stejně vybavená s železnými válcovými kamny místo sporáku.

Pod popsanými místnostmi je 20 stupňů hluboko suterén o čtyřech sklepních oddílech a předsklepí s kamennými klenbami a křížovými dveřmi. Sklepní schody jsou v síni uzavřeny dvoukřídlými dveřmi.

Nad těmito schody vlevo vede 29 kamenných stupňů na půdu, jež je od půdy nad bytem šafáře oddělena požární zdí a jež je rozdělena na vstupní prostor a tří komory pro šafáře a čeleď. Dvě mají prkennou podlahu, třetí se vstupním prostorem cihelnou. Všechny mají jednokřídlé dveře. Dveřmi v požární zdi se ze vstupního prostoru vchází do prkny položeného seníku nad bytem šafáře, rozděleného bedněním na tři prostory a přístupného ještě přímo ze dvora po žebříku třemi seníkovými dvířky pod římsou. Šindelová střecha na latích s  dvanáctipalcovými rozestupy spočívá na krovech s ležatou prahovou stolicí.

Kravín pro 40 kusů má v krmivové chodbě dlažbu z opracovaných kamenných desek, v ostatní ploše z obyčejného kamene, dále je opatřen kamennými žlaby, dvoukřídlými čepovanými vraty ze dvora, podobnými jednokřídlými dveřmi do krmivové komory a sedmi půlkruhovými okny s vnějšími žaluziemi. Celá stavba je nová a zachovalá a tudíž v dobrém a použitelném stavu.

Krmivová komora s cihelnou podlahou, celý dvoukřídlým, půlkruhem zaklenutým a s jedním půlkruhovým oknem s žaluziemi má spojení jednokřídlými čepovanými dveřmi s následujícím volským chlévem pro 18 kusů. Ten má v krmné chodbě cihelnou, v ostatní ploše obyčejnou kamennou dlažbu, jedny dvoukřídlé bedněné dveře ze dvora a sedm půlkruhových oken se žaluziemi. Stavba je nová a zachovalá, v dobře použitelném stavu.

Položka 38:    Stodola s vozovou kůlnou

Je z tvrdého materiálu na maltu, uprostřed rozdělena na dvě stejné poloviny dělící požární zdí. Její půda je na obou bočních průčelích uzavřena cihelnými pološtíty a krytá šindelem. Vnější míry stavby jsou 30 sáhů 6 palců (53,49 m) a 7 sáhů ( 10,67 m).

Stavba obsahuje směrem od protilehlé sýpky: fošnový mlat se zaklenutou dvoukřídlou bedněnou vjezdovou a podobnou výjezdovou bránu a dva přístodolky s přírodní podlahou. Vlevo podobný mlat s jedním přístodolkem a zaklenutou, dvoukřídlou bedněnou bránou, dvěma dvoukřídlými čepovanými vraty a jedním dvoukřídlým oknem do dvora. Na tomto místě stojí hned u okna mlátička, která je uváděna  do pohybu tažnými zvířaty pomocí vyvýšeného napevno zazděného a kruhovitě upraveného břevna. (Trempel). V jeho středu je soustava kol s horizontálním podzemním vřetenem k pohonu mlátičky, chráněná před povětrnostními vlivy pohyblivým prkenným krytem s šindelovým přístřeškem. Vlevo je mlat po celé výšce dělen prkenným přístěnkem.

Vpravo vozová kůlna s překlenutou dvoukřídlou bedněnou branou, záklopovým stropem s přírodní podlahou je zařízena tak, že prostor nad ní může být použit ke svozu obilí. Oba mlaty jsou pod střechou přeloženy na celou šířku vazníky, kdežto přístodolky mají přesazenou vazbu (gewechselte Werksatz) vždy s vazníkem na středním věšadle. Šindelová střecha spočívá na krokvích s ležatou prahovou stolicí, okap na solidní, po obou podélných stranách probíhající podbrádkové římse. Stavba je v dobrém použitelném stavu.

Stodola vyhořela v roce 1941.

Položka 39:             Bývalý krmník, nyní zájezdní konírna

Má vnější délku 4 sáhy 13 stop (10,95 m) a šířku 3 sáhy 1 stopu 6 palců ( 5,78 m). Je postavena z kamene a cihel na maltu, se šindelovou střechou na latění s dvanáctipalcovými rozestupy, spočívající na okrajových štítových zdech, poskytuje prostor pro 16 kusů krmného dobytka nebo stejný počet koní. Má obyčejnou kamennou dlažbu a hrubý záklopový strop, kamenné žlaby, dvoukřídlé obyčejné dveře a šest menších půlkruhových oken. Je v průměrném stavu.

Položka 40      Kůlna na palivové dříví, dříve kurník a chlév drobného

                       zvířectva

Má vnější délku 13 sáhů 4 stopy (10,95 m) a šířku 3 sáhy 1 stopu 6 palců ( 5,78 m). Je postaven z tvrdého materiálu na maltu, se šindelovou pultovou střechou na latění v patnáctipalcových rozestupech, spočívající na solidních okrajových štítových zdech, do dvora s dřevěnou římsou pod okapem, má obyčejnou kamennou dlažbu a je rozdělena prkennými stěnami na dva větší a tři menší sklady s obyčejnými dveřmi. Stav je průměrný.

Položka 41:           Kašna

Stojí volně uprostřed dvora v obdélném půdoryse o délce 1 sáhu 5 stop ( 3,25 m) a šířce 1 sáhu 2 stop ( 2,37 m)

Položka 42:                               Dvě hnojiště

Účelně obklopená vysazenými stromy, jsou nad úroveň dvora obezděna z kamene do výše 3 stop ( 0,88 m) na maltu, zakryta opracovanými kamennými deskami. Otvory ve zdivu dovolují pohodlný příjezd a odjezd. Uvnitř je obyčejná kamenná dlažba. Vnější délky mají 7 sáhů 5 stop (13,92 m), navzájem jsou vzdálena 2 sáhy ( 3,56 m) a v tomto meziprostoru je na celou šířku vyzděna z kamene jímka na močůvku, spojena kanály s chlévy a zakryta fošnami na trámkovém roštu.

                 Studna – obrázek z roku cca 1919

Položka 45:                            Palírna s bytem

Je umístěna v malém dvoře s vnější délkou 11 sáhů 5 stop 6 palců ( 21,19 m) a šířkou 4 sáhů ( 7,11 m), z kamene a cihel na maltu, přízemní stavba má mezi cihelnými pološtíty cihelnou korunou střechu, při okapech ale šindelovou. Obsahuje v suterénu dva sklepy přístupné z domovní síně dvoukřídlými čepovanými dveřmi po schodišti o 18 kamenných stupních, s kamennou klenbou s dvěma malými větráky.

V přízemí je domovní síň zvýšena nad úroveň dvora o 2 předložené stupně, s vestavěným schodištěm do sklepa a na půdu. Má cihelnou dlažbu, rákosový strop, dvoukřídlé bedněné vstupní dveře s nadsvětlíkem a oběma schodištím společné dvoukřídlé tabulkové okno. Vpravo od síně je nepoužívaná klenutá palírna s kamennou dlažbou z opracovaných desek, s dvoukřídlými bedněnými dveřmi, šesti polokruhovými tabulkovými okny… Pro domovnímu vchodu je klenut á kuchyně s cihelnou dlažbou, otevřeným ohništěm, zazděným železným kamnovcem, dvoukřídlými čepovanými dveřmi se záklenkem a se dvěma polovičními zaklenutými tabulkovými okny. Vlevo od domovního vchodu je dříve vinopalova světnice, nyní nočního vrátného, s prkennou podlahou, rákosovým stropem, křížovými dveřmi, třemi dvoukřídlými dvojitými, zaklenutými tabulkovými okny, se sporákem a hliněným nástavcem. Vedlejší světnice s prkennou podlahou, rákosovým stropem, křížovými dveřmi, jedním dvoukřídlým dvojitým a jedním polovičním zaklenutým oknem, není přímo vytápěna, pouze vestavěnou pekařskou pecí, do níž se sází z kuchyně.

Z domovní síně vede vestavěné schodiště s 28 prkennými stupni na půdní prostor s prkennou podlahou a odtud otevřené dřevěné schody dále na půdu nad hambalky. Při obou pološtítech je po jedné podstřešní světničce s prkennou podlahou, hoblovaným stropem, jednokřídlými dveřmi s dvoukřídlým dvojitým oknem. Levá při ústí schodiště je vytápěná sporákem. Obě mají hrázděné cihlami vyzděné stěny. Po obou stranách mají ve střešních koutech komory s jednokřídlými dveřmi.

Krov má stojaté stolice s laťováním na 10 palců. Stavba je v použitelném stavu… (Vs. L. Kynžvart, kniha č. 16).

Pro následující necelé století trvání metternichovského velkostatku nebyly v písemnostech velkostatku nalezeny doklady, týkající se změn a údržby dvora, k nímž nepochybně muselo docházet. Buď byly tyto spisy předány státním statkům jako právnímu nástupci nebo byly jako bezcenné vyskartovány.

V letech 1938-9 provedl stavitel A. Lang z Mariánských Lázní zaměření celého dvora, jež snad mělo sloužit nějakým úpravám.

Po roku 1945 dostal statek jako konfiskát národní správce a po vytvoření Čs. Státních statků byl začleněn do jejich soustavy.

Přepočet mír:    1 sáh   =   1,778 m

                                       1 stopa  =  0,295 m

                                               1 palec =   0,0254 m

Vývoj  zámeckého hospodářského dvora – velkostatku Kynžvart

      Původní hrad Kynžvart (Königswart – královská stráž) byl postaven asi některým králem jako pomezní a celní hrad. Jméno se objevuje poprvé v roce 1214. Byl dáván jako panství různým šlechticům.  Počátkem 14. století byl z pro loupeživost svých držitelů zbořen.Koncem století byl znovu postaven a celý majetek byl zastaven pánům z Plavna, kteří v 15. století bojovali na protihusitské straně. V 15. století se jako zástavní páni objevili ještě Švanberkové, Šlikové a Gutštejnové, počátkem 16. století Pluhové z Rabštejna. Roku 1547 ho držel jeden z vůdců nezdařeného stavovského povstání proti Habsburkům, Kašpar Pluh z Rabštejna a tak se panství konfiskací dostalo zpět ke královské komoře. Roku 1554 bylo ale opět zastaveno Švanberkům a po nich (před rokem 1585) rodině Zedtwizů (nejprve za 18 900 a pak za 34 000 tolarů. Účast tohoto rodu na povstání v roce 1618 umožnila Habsburkům zase konfiskovat jejich statky a zrušit zástavu, kterou pak v roce 1623 udělili Janu Reichartovi, příslušníkovi porýnského rodu Metternichů. Roku 1630 bylo panství prodáno jemu a jeho bratřím za 66 114 rýnských zlatých a Metternichové ho drželi až do roku 1945 (od roku 1696 jako fideikomis).

     Kynžvartské panství hrálo přitom hlavní úlohu mezi všemi statky Metternichů v Čechách (nejprve Kynšperk n. Ohří a drobné statky v Loketském kraji, od r. 1826 panství Plasy) a bývalo sídlem ústřední správy Metternichů. Takového významu nabyl Kynžvart hlavně od období francouzské revoluce, kdy Metternichové ztratili své porýnské statky a zároveň své dosavadní centrum – Koblenz. Do této doby spadá i vybudování nového kynžvartského zámku a jeho vybavení bohatým vnitřním zařízení, historickými sbírkami apod.

     Metternichové tehdy zastávali řadu různých státních funkcí. Jejich rod byl v roce 1678 povýšen do hraběcího stavu a roku 1803 do stavu říšských knížat. Vrcholu svého vzestupu dosáhl v postavě Clemense Wenzela Lothara Metternich, rakouského dvorského a státního kancléře, v letech 1815-1848 téměř neomezeného vládce Rakouska-Uherska a významné osobnosti světové politiky. Od konce 19. Století význam roku úplně klesl a poslední Metternichové byli již je velkostatkáři, kteří nadto ani své statky vlastně sami nespravovali.  Jejich majetek nebyl v té době veden s dostatečnou svědomitostí, jak dokazuje několik dokladů (devastace lesů, nepořádky v účetnictví apod.). Poslední majitel velkostatku Paul Metternich se pak zúčastnil jako německý voják 2. světové války, mimo jiné v tzv. španělské modré divizi (jeho matka byla Španělka).

     K původní velikosti panství přibyly již v roce 1630 tři vesnice konfiskované Bartolomějovi ze Širtynku (Velká a Malá Hleďsebe, Tři Sekery), takže roku 1653 patřila k panství místa: město Kynžvart, Dolní Žandov, Nové Mohelno, Brtná, Velká a Malá Hleďsebe a Tři Sekery u Kynžvartu.

     K tomu byly v roce 1705 od Leopolda v. Millach koupeny menší statky  Úbočí a Vysoká. Do roku 1788 přibyly ještě Würschengrün (opuštěný zámek), Valy, Sekerské Chalupy, Schlacken, Háj (vznikl), Lipová a dvůr Haselhof. V 18. století mělo panství tyto dvory. Haselhof, Křemenc, Manský dvůr, Úbočí, Podlesí a Kocovský dvůr.

     V roce 1790 přibyl koupí z dražby statek Milíkov s vesnicemi Těšov, Mokřina a Smrkovec, který předtím patřil od roku 1756 chebským jesuitům a od roku 1773 náboženského fondu.

     Patronátní kostely byly: v Lázních Kynžvart (sv. Markéty), ve Vysoké (Jana Křtitele), v Dolním Žandově (archanděla Michala), v Milíkově (lokální kostel apoštola Šimona a Judy) a ve Smrkovci (sv. Václava).

     Na panství bývaly doly na různé kovy, v Schallerově době již prý opuštěné, dále sklárny a různé drobnější podniky (cihelna, koželužna, flusárna, pivovar atd.

     V roce 1791 bylo celé panství převedeno z Plzeňského do Loketského kraje.

     Asi v roce 1804 vznikla ves Klimentov a k roku 1845 se objevuje Nový Metternich. K panství patřil také jeden dům v Dolních Lažanech.

     Roku 1847 obhospodařovalo panství šest dvorů ve vlastní režii: Zámecký dvůr, Haselhof, Křemenec, Kocovský, Manský a Úbočský dvůr. Dva dvory byly pronajaty. Lesy byly rozděleny na osm revírů: Vysoká, Nové Mohelno, Tři Sekery, Valy, Kynžvart, Úbočí, Podlesí a Lipová), přičemž v revíru Valy byla obora. Panství mělo řadu rybníků osazených většinou kapry. Z průmyslových podniků vedl velkostatek ve vlastní režii vápencový lom s vápenkou u Háje a žulový lom u Žandova. Kdysi u Háje pracující vrchnostenská sklárna na tabulové sklo již v této době neexistovala (Victorsthal) Celkem mělo panství 9 543 jiter dominikální a 5062 jiter rustikální půdy.

     Do roku 1851 poklesl počet dvorů ve vlastní režii na dva: Zámecký a Manský dvůr. Ostatní byly propachtovány. Také lesní revíry byly rozděleny jinak: Kynžvart, Úbočí, Novodomský revír, Valy-obora, Tři Sekery, Vysoká, Poustky a Milíkov. Patronátní kostely zůstaly tři a to v Lázních Kynžvart, Dolním Žandově a Smrkovci. Z průmyslových podniků ve vlastní režii pracovala parní pila u Kynžvartu a cihelny v Klimentově a v Mokřině. Celková výměra velkostatku činila 6 681 ha.

     Tento stav trval pak s drobnými změnami i dále. Tak v roce 1906 přibyla Léčebná a lázeňská správa a zasílatelství vody v Lázních Kynžvart (později „Brunnenverwaltung der Richardsqualle“, resp. „Bäder und Quellen“), od roku 1910 byl veden ve vlastní režii již jen zámecký dvůr, objevila se cihelna ve Schlacken a parní cihelna v Lipové, zatímco mokřinská nebyla již užívána. Roku 1933 byl revír Vysoká změněn na Nové Mohelno. Z průmyslových podniky zbyla v roce 1933 cihelna v Lipové a pila v Dolním Žandově. V roce 1874 se objevil revír Dyleň, v roce 1933 Pozorka a asi v roce 1934 Paul-Alfonso.

     Před pozemkovou reformou měl velkostatek výměru 6 512,56 ha. Z toho bylo rozparcelováno 2 926,68 ha, na zbytkové statky připadlo 270,38 ha a Metternichům zůstalo 3 715,5 ha, většinou lesní půdy, takže hlavní zdroj jejich zisků zůstal v podstatě zachován.

     Panství spravoval ve feudálním období obvyklý „Ober- und Justiz-Amt“, kdežto v kapitalistickém období (zprávy jsou až od konce 19. století) tzv. Forst- und Domänen-Direktion, která byla v roce 1934, když po pozemkové reformě tvořily většinu velkostatku lesy, přejmenována na Lesní úřad Lázně Kynžvart (Forstamt Bad Königswart ). Kromě toho zde byl důchodní úřad a úřad pro správu dvorů tzv. „Regieökonomie“.