Flora

Nepřerušovaná klenba bučin se rozestupuje před houpavými koberci rašeliníku, pod suchopáry reliktních hadcových borů, je rozhrnuta kaňonem řeky Teplé a tam, kde teprve budou stát města Horní Slavkov a Bečov, šero bučin vystřídaly prosvětlené doubravy. Podobný pohled by se zřejmě naskýtal prvním usídlencům z raného středověku na krajinu CHKO z ptačí perspektivy.

Pohled dnešního návštěvníka oblasti by nejspíše upoutal rozsáhlý komplex lesů v okolí Kladské a mozaikovitá krajina Tepelska. Exkursní let nad CHKO začněme tedy právě v jejím srdci - na Kladských rašelinách. Vrchovištní rašeliniště vznikala v pohořích bohatých na srážky po ústupu ledovce ( před necelými 10 000 lety ).Není proto divu, že mocnost rašeliny se počítá na metry ( 8 m na bývalém Krásenském rašeliništi ). Život rašeliniště začíná a končí s rozvojem rašeliníků ( Sphagnum sp. div. ), mechorostů s neukončeným růstem. Zatímco horní část neustále dorůstá, dolní postupně odumírá. Jiné rašeliníky rostou ve šlencích (pod vodu ponořené části mezi trsy ), jiné na bultech ( nad vodu vynořené trsy). Volná plocha rašeliniště postupně zarůstá lesem - nejdříve tvořeným borovicí blatkou ( Pinus uncinata ) a po ní smrkem ztepilým ( Picea abies ). Současná Kladská rašeliniště se nacházejí právě v této konečné fázi. Pouze nemnohé rostliny se dokázaly přizpůsobit životu na rašeliništi: masožravá rosnatka okrouhlolistá ( Drosera rotundifnIia ), kyhanka sivolistá ( Andromeda polifolia ), klikva žoravina ( Oxycoccus palustris ), šicha černá ( Empetrum nigrum ), suchopýr pochvatý ( Eriopharum vaginatum ).Nejen rašeliniště svými specifickými stanovištními podmínkami vytváří zcela ojedinělý biotop, ale i hadcový hřeben táhnoucí se severovýchodně od Mariánských Lázní je díky chemicko - fyzikálním vlastnostem hadce ( nadbytek hořčíku a nedostatek vápníku ) neopakovatelným biotopem, který hostí osobitou flóru. Vyhraněný chemismus a ostrůvkovitý výskyt hadcových výchozů jak v republikovém, tak v celosvětovém měřítku inicioval specializaci některých druhů pouze na hadcový substrát. Na tzv. Mnichovských hadcích rostou: kapradiny sleziník klamný (Asplenium adulterinum ) a sleziník hadcový ( Asplenium cuneifolium ) - endemit ( organismus s velmi malým areálem vázaným zpravidla na izolované území - ostrovy, pohoří atd. ).

Dále rožec kuřičkolistý ( Cerastium alsinifolium ), horská plavuň – vranec jedlový ( Huperzia selago ). Druhy běžně rostoucí na jiných stanovištích tvoří na hadcích trpasličí formy ( nanismy ) - např. světlíky ( Euphrasia sp. ). Kromě skalní vegetace zastihneme na hadcích společenstva keříčků: vřesovec pleťový (Erica herbacea ), zimnostrázek alpinský ( Polygaloides chamaebuxus ),borůvka ( Vaccinium myrtillus ), vlochyně ( Vaccinium uliginosum ), brusinka ( Rhodococcus vifis-idaea ) a vřesovcové bory s borovicí lesní ( Pinus sylvestris ) vogtlandského typu. Na závěr uvedeme ještě pár druhů, abychom dokumentovali rozmanitost flóry na hadcích: hvozdík lesní ( Dianthus seguerii ), silenka obecná ( Silene injIata ), prha arnika ( Arnica montana ), která se stala předlohou pro znak CHKO, svízel sudetský ( Galium sudeticum ) , drobná kapradina vratička měsíční( Botrychium lunaria ), atd.

V CHKO zastihneme skalní výchozy nejenom z hadce, ale i z žuly ( např. Svatošské skály ) a amfibolitu. Právě na amfibolitových skalách v kaňonu řeky Teplé roste vzácná kapradinka skalní ( Woodsia ilvensis ). Zatímco doposud jsme se věnovali specifickým, jedinečným biotopům CHKO, musíme se nyní, má-li být naše exkurse po flóře a vegetaci úplná ,zaměřit na vegetaci na území CHK0 obecně ( by' jen v minulosti ) rozšířenou.Lesy: S původními lesními porosty se dnes setkáme pouze vzácně, jedná se především o zbytky květnatých a bikových bučin ( např. v PR Holina u Lázní Kynžvartu ) s kyčelnicí devítilistou ( Dentaria enneaphyllos ), kokoříkem přeslenitým ( Polygonatum verticiIlatum ), mařinkou vonnou (Galium odoratum ), věsenkou nachovou (Prenanthes purpurea ), rozrazilem horským ( Veronica monfana ), ječmenkou evropskou ( Elymus europaeus )podmáčené smrčiny ( např. v NPR Kladské rašeliny ). Odlesněná území: Protože CHKO je pramennou oblastí, nejčastěji se zde setkáme s mokřadní vegetací (tzv. wetlandy ), která patří na území CHKO ke společenstvům s největší druhovou diverzitou a její zástupci se řadí mezi aktuálně nejohroženější druhy. Orchideje ( vstavačovité - Orchideaceae ) zastupují: prstnatec májový (Dactylorhiza majalis ) a Fuchsův ( D. F Fuchsii)korálice trojklanná ( Corallorhíza trifida) Z dalších rostlinných čeledí na mokřadech rostou vrba borůvkovitá ( Salix myrtieloides ), všivec bahenní ( Pedicularis palustris ) a mokřadní ( P. sylvatica)masožravá tučnice obecná ( Pinguicula vulgaris ), rozsáhlé žlutě kvetoucí porosty tvoří úpolín nejvyšší ( Trollius altissimus ), kosatec sibiřský (iris sibirica ), zdrojovka prameništní ( Montia halii ), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata ), ostřice blešní ( Carex pulicaris ), ostřice Davallova ( Vignea davalliana ); a to jsme jmenovali jen ty úředně chráněné. Mokřady mnohdy kontinuálně přecházejí v dříve nehnojené, kosené, květnaté louky se vstavačem kukačkou ( Orchis morio ), vemeníkem dvoulistým ( PIatanthera bifolia) pryskyřníky ( Ranunculus sp. ), zvonečníky Phyteuma sp. ), zvonky ( Campanula sp. ), pcháči ( Cirsium sp.)rozrazily (Veronica sp. ), chrpami ( Centaurea sp. ), kostřavami ( Festuca sp.) lipnicemi ( Poa sp. ), trojštětem žlutavým ( Trisetum flavescens ), bojínkem lučním (Phléum prafense ), psárkou luční ( Alopccurus prafensis ), totenem lekařskym (Sanguisorba officinalis), hadím kořenem větším ( Bistorta major ) a s mnohými dalšími.

Ke kulturní středoevropské krajině od středověku neodmyslitelně patří rybníky a s nimi vodní a pobřežní vegetace. Vodní rostliny zastupují bublinatky, lapající drobné vodní organismy do měchýřků. V CHKO rostou Dva druhy: hojnější bublinatka jižní (Utricularia australis) a vzácnější bublinatka menší ( Utricularia minor ). Z rdestů jmenujme alespoň chráněný rdes alpský ( Potamogeton alpinus ),dále pak lakušník vodní ( Batrachium aquatile),ze severní Ameriky zavlečený vodní mor kanadský ( Elodea canadensis) hvězdonoše ( Callitriche sp. ),na hladině plovoucí okřehek menší (Lemna minor ). Pobřežní rostliny:vzácný zevar nejmenší ( Sparganium minimum), bahnička bahenní (Eleocharis palustris ), četné ostřice ( Carex sp. ).Zaměřit se na botanické unikáty však znamená zavřít oči a přehlédnout další nedílnou složku vegetace každé člověkem ovlivněné krajiny, a to ruderální společenstva - rumiště s merlíky ( Chenopodium sp. ), kopřivami ( Urtica sp. ), silniční příkopy s ovsíkemst vyvýšeným ( Arrhenatherum elatius ) a krabilicí zlatou ( Chaerophyllum aureum ) atd. Bohužel mnohé z těchto ruderálních druhů představují díky svým konkurenčním schopnostem a široké ekologické adaptabilitě nebezpečí pro květenu četných přirozených a polopřirozených stanovišť.

V CHKO je takovým druhem neslavně proslulý bolševník velkolepý ( Heracleum mentagazzianum ). Jak vidíme ve srovnání s nedotčenou krajinou raného středověku, vypadá dnešní krajina zcela jinak - mnohá rostlinná polečenstva vymizela nebo se změnila ( lesy, mokřady ), jiná společenstva je nahradila (květnaté louky,pastviny, rybníky ). Krajina se mění rychleji působením člověka než vlivem pouhých přírodních sil. Pro ochranu přírody, nebo lépe řečeno pro člověka žijícího ve středoevropské krajině, z toho vyplývají dvě zásady: chránit a pečovat o přírodní jedinečnosti ( neopakovatelné "hříčky"přírody ) a snažit se, aby z přírodního dědictví zanechaného nám generacemi před námi ( květnaté a orchidejové louky, rybníky atd.) se jedinečnost nestala.