Vodstvo

PRAMENY3Povrchové vody Slavkovského lesa představují základní přírodní zdroj podmiňující spolu s půdou a ovzduším veškerý život. Kromě těchto biologických funkcí nelze opomenout ani jejich krajinotvornou hodnotu. Vnímavý pozorovatel tak může spatřit klidné, zamyšlené hladiny rybníků v okolí Kladské, které svým hnědočerveným zákalem prozrazují zadržení vod z vrchovištních rašeliništ; pohodu opaleskujících drobných vodních ploch Tepelska, v nichž se zrcadlí prastará kulturní krajina a rozlehlé stříbřité údolní nádrže pod Podhorním vrchem a na Lomnickém potoce.
Tento hluboký prožitek krajinné scenérie jedinečně umocní protiklad dynamiky šumících bystřin, potoků a říček. Vznik a vývoj vodních toků jevýsledkem dlouhodobého historického procesu, v jehož průběhu byl povrch Země vytvořen tektonickými pohyby zemské kůry a postupně modelován erozní činností tekoucí vody z dešťů nebo tajících ledovců. Tímto procesem byl přeměněn původní, náhodně členěný zemský reliéf v navzájem oddělená sběmá území, neboli povodí. Odtoky srážkových vod v nich vytvořily a stále znásobují protékající vodu, která se ze svahů Slavkovského lesa postupně dostává do tzv. říčních sítí vyššího řádu, tedy do povodí řeky Ohře a Berounky. Hydrologicky patří Slavkovský les převážně do povodí řeky Ohře. Zde je hlavním odvodňujícím a zároveň i jakýmsi pro CHKO symbolickým tokem říčka Teplá. Pramení v rozsáhlých mokřadech na náhorní plošině severozápadně od Mariánských Lázní. Zhruba po deseti kilometrech opouští hranice oblasti, naplní soustavu rybníků u Tepelského kláštera, aby se opět vrátila a relativně mělkým údolím volně meandrovala k soutoku s Pramenským potokem (sbírá vodu z pohledu ucelenosti přírodovědných hodnot v ochranářsky nejcennějších územích). Zde se zarezává do divokého skalnatého kaňonu přírodní rezervace Údolí Teplé. Na soutoku s Otročínským potokem mohutní, protéká pod bečovským hradem a odtud si už jako důstojná říčka razí cestu přes březovskou údolní nádrž do Karlových Varů, kde se spojí s vlastní řekou Ohří. Řeka Ohře vstupuje v působivém údolí do oblasti pouze na severním okraji mezi Loktem a Doubím, přičemž protéká pod žulovým defilé Svatošských skal. Ohře ze Slavkovského lesa přijímá z významnějších potoků ještě Velkou a Malou Libavu, Lobezský potok a Stoku.

 

Z jihovýchodních úbočí Slavkovského lesa od Lázní Kynžvartu směrem k Mariánským Lázním, dále z jižních svahů Podhorního vrchu odtéká voda do údolí Kosího potoka, který je součástí říční sítě řeky Berounky. Kosí potok se dostává do styku s chráněnou oblastí jenom nepatrně v jejím jižním cípu. Zde se pod Lazurovým vrchem pravoúhle zařezává do terénu a v překrásných volných meandrech pokračuje do Michalových Hor a opět naši oblast opouští.

 

Člověk od nepaměti vodu v tomto kraji využíval. Na vodních tocích, a to i těch menších, nacházíme zbytky náhonů bývalých mlýnů, hamrů, pil. Převážná většina z těchto staveb dosloužila a jejich obnova v dnešních podmínkách je nereálná. Současná módní vlna, výstavba malých vodních elektráren, je záměrem pro život vodních organismů ne vždy příznivým. Často jsme označováni za kategorické odpůrce “čistých hydroenergetických” zdrojů. Jedná se o neobjektivní a nekvalifikované hodnocení. V dřívějších dobách uživatelé vodní energie odebírali vodu převážně fakultativním způsobem, tedy nešlo o nepřetržitý provoz. Majitel elektrárny má jediný, ziskem motivovaný zájem o trvalý maximální odběr. Právě ten je nejčastějším momentem nedorozumění se správou oblasti. V naší praxi malé vodní elektrárny dogmaticky neodmítáme, snažíme se pouze zaručit normální životní podmínky pro organismy vázané na vodní prostředí. Tento požadavek samozřejmě limituje provoz celé technologie a k časbé nelibosti majitelů i jeho konečnou ziskovost. Zisk však nemůže být solidním argumentem proti logickému principu zachování přírodní rovnováhy, která má přímou souvislost s jakostí vody.

 

Dalším, pro naši oblast specifickým využitím přírodních toků, je historické hornictví. Rozvoj báňské činnosti v Horním Slavkově a okolí si vyžádal nutnost zajištění dostatku vody pro úpravárenské a hutní práce. Dosavadní toky nedostačovaly a proto je bylo třeba posílit vodou z větších vzdáleností. Od XV. století tak postupně vznikají ojedinělá díla lidských rukou, Dlouhá a Puškařovská stoka. Z Puškařovské stoky odvádějící vody z Komářích rybníků po úbočí vrchu Špičák se do dneška dochovaly pouze fragmenty, z nichž úvodní část pod Komářimi rybníky je po opravě korita stále plně funkční. Unikátem přesahujícím regionální význam je Dlouhá stoka, která již staletí přivádí vodu z Kladské do Krásna. Předmětné vodní dílo svým rozsahem, technickým řešením, zachovalostí i začleněním do krajiny představuje jedinečnou technickou památku a zároveň i ilustrativní doklad houževnatosti a mistrné dovednosti našich předků.

 

URYBNIKARybníky vznikaly ve Slavkovském lese zejména za účelem chovu ryb buď ojediněle, nebo v celých soustavách. Rybníkářství bylo důležitým článkem feudálního hospodářství. Společně s feudály i církev (tepelští premonstráti) zakládala rybníky, aby co nejvýhodněji využila své pozemkové vlastnictví. Budovali je především na pozemcích málo vhodných pro zemědělskou výrobu. Často se snažili pomocí rybníků odvést přebytečnou vodu z okolních pozemků a zároveň využívali retenční funkce nádrží k ochraně proti povodním. Hlavní rozvoj rybníkářství byl v 15. až 17. století, kdy se ryby staly nejčastějším pokrmem. Od té doby dochází k postupnému úbytku vodních ploch. Nejvíce se tak děje v tomto století po II. světové válce. Znovuobnovování zaniklých rybníků jednoznačně podporujeme. Jde o činnost pro naši oblast přínosnou jak z pohledu hydrologického (zadržení vody), tak i biologického (vhodný biotop vodních živočichů a rostlin).

 

Samostatnou kapitolou je výstavba údolních nádrží. Fenomen, jenž vstoupil do krajiny až v posledním století. Na horním toku řeky Teplé vzniklo na místě starých klášterních rybníků vodní dílo Podhora, zásobující pitnou vodou Mariánské Lázně. Nad Březovou zadržuje údolní nádrž znovu vody Teplé a chrání Karlovy Vary před povodněmi, které dříve lázeňské město často pustošily. Jako rezervoár pitné vody pro Karlovarsko zatopila Stanovická přehrada romantické skalnaté údolí Lomnického a Dražovského potoka. Zaniklou obec Krásná Lípa ukryla nádrž na Velké Libavě, aby dodávala vodu odstrašujícímu monumentu socialistické epochy, obci Rovná. Nad Mariánskými Lázněmi na Kamenném potoce stojí první sypaná přehradní hráz v tehdejším Rakousko-Uhersku, jako další zdroj pitné vody, tentokrát opět pro Mariánské Lázně. To jsou vodní nádrže zachycující mohutné objemy vody, nádrže, které již srostly s krajinou a v zásadě jsou pro dnešní osídlení Slavkovského lesa životně důležité.

 

Ideální čistá voda se prakticky v přírodě nevyskytuje. Za ideální přírodní vodu lze proto považovat vodu vhod-ně mineralizovanou, tedy vlastně znečištěnou. Toto znečištění musí být jen v určitém koncentračním rozmezí, aby měla potřebnou biologickou hodnotu. Zajištění kvalitní vody všemi dostupnými technickými a legislativními prostředky považujeme za primární úkol. Lze ho rozdělit na problematiku zabezpečení přímých, tzv. bodových zdrojů znečištění, dále problematiku plošných smyvů z intenzivně zemědělsky obhospodařovaných ploch a je nutno počítat i se znečištěním atmosféry z antropogenních zdrojů, které s sebou nese zhoršenou jakost srážek s možným důsledkem vážného ovlivnění kvality povrchových vod.

 

“Bez vody není života.” Úsloví, jež asi nejlépe vystihuje naše upřímné snahy chránit potoky, řeky a nádrže Slavkovského lesa, tuto základní podmínku zdravé existence člověka.

Facebook